Neustálý kolotoč toho strašného přejídání
Je pátek večer, sedím doma a jsem smutná z celé situace. Kolikrát jsme už tohle zažila? Kolikrát jsem si říkala, už se nikdy nepřejím, už nikdy nebudu sedět večer doma kvůli přecpanému břichu a pocitu, že se hnusím sama sobě? Nechtít se navlékat do svých hezkých jeansů a zkazit si akorát pocit, jak mi normálně sluší. Kolikrát jsem si říkala, už se nikdy nepřejím, nikdy si už tím neublížím a tenhle záchvat byl naposled. Slibovala jsem si to nesčetněkrát - od svých 14 let do mých aktuálních 24 let. Nejsem tlustá, vůbec ne. Mám období, kdy jsem štíhlá, ale zrovna teď jsem naplácaná. A já se s každým kilem navíc cítím strašně nekomfortně a mé sebevědomí se rovná nule. Jsem vyčerpaná snahou jíst zdravě, cvičit a poté to porušit ( někdy i na několik dní). Jsou období, kdy jsem dlouho štíhlá a pak období, kdy se kil navíc nemůžu zbavit. Váha mi neustále kolísá a já bych si strašně moc přála mít konečně stálou váhu. Bolí mě z neustálého kolotoče přejídání nejen tělo, ale i duše. Jsem psychic